MY DIARY: malé velké radosti

Sandra, Prosinec 16, 2017

Možná tenhle celý článek bude znít jako klišé. Ale jsem si jistá, že mi to pro jednou odpustíte. Vždyť přeci – jsou Vánoce a já jsem nemocná (moje hlavní výmluva, proč pro nikoho nemám dárky, se koukám uchytí i tady). Taky tenhle článek píšu nejdéle, i když k nejdelším nepatří. Jen zvládnu sedět u počítače maximálně 10 minut… No konec tlachání, právě jsem tím ztratila dalších pár minut! 😀


Při nemoci a klidu doma projdete několika fázemi. Nejdřív vám to přijde vtipný. No jo nemůžu hýbat s půlkou obličeje, to konečně budu moct předstírat, že spím a Martin nic nepozná, i když se budu smát. Po pár dnech se dostáváte do depresí. Proč zrovna já? A proč na Vánoce? Mám tolik práce, plánů, nemám uklizeno… Po téhle emocionální houpačce jsou jen dvě varianty – buď se totálně zblázníte a uzavřete se do sebe, nebo si na tom prostě najdete alespoň trochu dobrého a poperete se s tím.

I když jsem chvilku váhala, kterou variantu nechám vyhrát, pár věcí mě přesvědčilo, že i když se může zdát, že všechno stojí za h****, jsem vlastně pořád nejšťastnější na světě (i když můj obličej se směje jen na půl. 😀 Haha no dobře, už těch vtípků nechám). A tady jsou ty malé drobnosti, které mě o tom přesvědčily. A kterými bych vám tak trochu chtěla dostat brouka do hlavy, abyste na všem hledali to pozitivní a vážili si i maličkostí.

OVOCNÁ KYTIČKA

Někdo zvoní. Jsem trochu otrávená, protože mám podezření, že to budou sousedi kvůli tomu, že Martin vrtá v sobotu do zdi. Když se ale ze sluchátka ozve hlas příjemné paní s tím, že mi veze dárek, naštvání je pryč… Na lístečku stojí: pro Sanynku. Je jen málo lidí, kteří mi tak říkají. Jedno je jasný, bude to někdo z mých nejbližších, protože tohle oslovení skoro nikdo nezná. Nakonec se dopátrám. Posílá mi to moje milovaná kamarádka ze střední – Helča. A jsem jí nesmírně vděčná.

A vlastně vám všem. Protože, i když jsem na to musela přijít takhle hloupě, zjišťuji, že mám kolem sebe neskutečně skvělé lidi a velkou oporu. A to dokonce i mezi vámi, čtenáři, se kterými se neznám osobně. A ten pocit, že je o koho se opřít, je nadevše. No neříká se nadarmo, v nouzi poznáš přítele. Takže zase a znovu – děkuju kamarádi! 🙂

KYTKA

Když se mě Martin cca týden zpátky ptal, co dělám 15. prosince večer, že by mi chtěl udělat překvápko, odkývala jsem, že asi nic. Ale moc nadšená jsem nebyla. Asi se divíte proč, ale já nikdy nebyla typ na překvápka. Vždycky mě to hrozně stresuje, nevím, co si obléct, jak se chovat…Kdybych věděla, že v ten samý den se budu modlit, aby mi bylo trochu líp a mohla jsem na překvápko jít, určitě bych se k tomu stavěla jinak. Ale víte, jak to je s tím, že něco chceme až když to nemůžeme mít? Naštěstí ten můj báječný kluk mi přinesl domu naprosto nádhernou obří kytku, aby mi to prý nebylo líto a měla jsem to doma hezký.

A překvápko prý bude jindy. Juhuu. Tentokrát se nebudu ofrňovat, budu se těšit a vezmu si ten nejlepší outfit…

VÁNOČNÍ filmy

Miluju vánoční pohádky a romantické filmy, ale díky tomu, že byly Vánoce vždycky chaos a u nás se ještě slaví díky velké rodině asi na  10x, nikdy jsem neměla čas si je užít v klidu. Nepočítám-li dětství, kdy mi bylo všechno šumák a čekala jsem jen na 24. na dárky. No, tenhle rok je to jinak. Mám zkouknuté už skoro všechny. Ze začátku jsem byla trochu zklamaná. V každé vánoční romantické komedii je to stejné. Dva cizinci, sněhová vánice, zamilovanost, na jednoho z nich praskne velké tajemství, odloučení a pak šťastný happy end. I když tahle předvídatelnost je na tom v závěru asi to, co nás uklidňuje a nějak tak hřeje u srdce..

Zbytek těla zahřívám horkou čokoládou, která u nás teď jede na hektolitry. Bože, já budu po těch Vánocích vypadat. 😀

DOMOV

Poslední dobou jsem doma spokojenější, než kdy dřív. Konečně jsme si ho po těch letech zvládli zařídit podle našeho. A dnes se k tomu přidaly i nové rolety. A já to tu prostě miluju. Večer si pak ještě rozsvítím světýlka, které jsem si rozmístila všude možně. To možná abych si vynahradila ten chybějící stromeček, který doma nemíváme. Vlastně s ním asi čekáme až na takový ty opravdový rodinný Vánoce, jestli mi rozumíte. Teď je stejně trávíme vždy po příbuzných, takže by se doma tolik nevyužil. Zapálím si svíčky, ujídám mandarinky a je mi dobře. Jo k těm mandarinkám…

MANDARINKY PRO VŠECHNY

Pro mě k Vánocům už od malička patří vůně mandarinek. A tyhle Vánoce se té vůně zřejmě jen tak nezbavím. Protože místo 6 mandarinek jsem objednala 6 pytlíků. Nestěžuju si. Jsem vůbec ráda, že tahle moderní verze nakupování existuje. Jen teda moc nevím, kam je dát..

A tak mi doma tyhle mandarinky připomínají, že i když se nejdřív může zdát všechno na nic a že nic nevychází, vlastně to zase tak „big deal“ není a vy se tomu vlastně i docela zasmějete.


Jako se určitě já budu jednou smát těmhle podivným vánočním svátkům. Kdy mi možná jen „vesmír“, nebo ten, co tenhle blázinec řídí, chtěl ukázat, že na Vánoce jde opravdu o něco jiného, než o  stres ze shánění dárků…

Važte si maličkostí, užívejte si pojídání cukroví, popíjení svařáků, světýlek v ulicích, sněhu, i když to na něm neskutečně klouže a cesta vám všude zabere dvojnásob času a hlavně – užívejte si to kouzlo Vánoc. A vy určitě nejlépe víte, co tím vaším kouzlem Vánoc je…

Krásné svátky!

S.

 ,

Recommended articles

#Instagram
#madeinprague