ONA A ON – žádost o ruku

Sandra, Únor 13, 2018
# SVATBA

PŘEKVAPENÍ

ONA:

Ještě rozespalé mi oznamuje, že pro mě má na dnešek překvapení. Prý mám být v 16:30 na Malostranském náměstí. Moc nadšená z toho nejsem. Znamená to totiž, že musím z práce odejít dřív a krom toho, jsem objednaná na nehty (při zpětném vzpomínání bych si nejraději dala facku). A tak se cukám a snažím se překvapení přesunout. On je kupodivu neoblomný.

V práci jsem jak na trní a ve stanovený čas se omlouvám a mířím směr místo určení. Po cestě přemýšlím, o co asi jde. Říkal, ať si vezmu foťák, tak možná má nějaké místo na dobré fotky.
Myšlenky s nápady se v hlavě točí a točí a předhání se, která bude dominovat. Jsem z toho nervózní. Co když mě chce požádat o ruku? Tuhle myšlenku ale rychle zaháním. Takových příležitostí už bylo…

Vlastně obecně na překvapení moc nejsem. Jsem závislá na plánovaní a na tom, že přesně vím, co se bude dít a co čekat. Nakonec vystupuji z tramvaje už na Újezdu a rozhodnu se zbytek cesty dojít. Alespoň se vydýchám a krokoměr bude mít radost.

ON:

Hned ráno Sany připomínám, že dnes večer mám pro ni překvapení. Bude to ale ještě boj s časem. Mám totiž bez mála osm hodin na to, abych sehnal zbytek věcí a vše dopravil do školy na terasu. Panika! A hlavně si nezapomenout vzít oblek.

Celý den tedy v obleku lítám jako blázen – Vyšehradská pro objednání kytky, Chodov pro umělý sníh (který „samozřejmě“ už nemají – zima sice zdaleka neskončila, ale Vánocemi pro obchodníky zimní tématika končí), Dívčí Hrady pro bedničky, Malostranské náměstí jako budoucí místo činu, opět Vyšehradská pro vyzvednutí kytky (naštěstí je nádherná) a zpět.
Teprve půl hodiny před plánovaným setkáním se mi podaří na místě vše nashromáždit a můžu tedy jít připravit terasu. Terasa je nádherná. Krásnější, než jsem si ji pamatoval. To by tedy mohlo jít (a v duchu i ještě teď při psaní děkuji paní Veverkové, která mě na terasu pustila).

Terasa je v mých představách jednou ze dvou klíčových věcí při žádosti o ruku (mě a prstýnek nepočítám ????). Měla by mi napomoct navodit romantickou atmosféru a zároveň poskytnout krytí pro pravou podstatu překvapení, a to, že jsem jen dohodl neobvyklé místo na focení. Terasa je totiž téměř nejvyšším bodem v centru s přímým výhledem na Pražský hrad, sv. Mikuláše a celou Prahu ozdobenou zářící korunou Národního divadla. Druhý klíčový okamžik je nově (a tentokrát kvalitně) zprodukovaná písnička, kterou jsem pro Sany napsal, abych jí před osmi lety vyznal lásku. Proto ty bedýnky.

Každou chvíli už má Sany dorazit, tak rychle doprostřed terasy pokládám šampaňské, rozhazuji kolem něj okvětní lístky (namísto umělého sněhu), zapojuji bedýnky a… A začínám být nervózní. Najednou vidím, že můj plán má díry. Kdy pustit písničku? Na jakou nohu si kleknout? Kam mezitím schovat prstýnek? A klečí se celou dobu žádosti o ruku, nebo si pokleknu až když požádám? Má být prstýnek v krabičce, nebo ho mám držet v ruce? A zvládnu vůbec žádost říct nahlas? Raději bych si to měl všechno vyzkoušet.

Zapojuji tedy telefon do bedýnek a pouštím písničku. S atmosférou na terase zní fantasticky, jestli jí neobměkčím tímhle, tak už ničím. Přichází refrén a chvíle, kdy mám prostor se vyslovit. Už si to téměř začínám zkoušet, když v tu chvíli se z repráčků začne linout vyzváněcí tón mého telefonu a Sany mi nepříliš nadšeně oznamuje, že je tedy tady. Uff. Tak pojedu rovnou naostro..

JSEM NA MÍSTĚ

ONA

Jsem na místě a musím se pochválit: Zase jsem přesná jak hodinky! Jestli totiž něco nemám ráda, tak je to nedochvilnost. Volám Martinovi – snažím se nasadit trošku otrávený tón, aby si uvědomil, že jsem se musela obětovat a vyjít mu vstříc (dávám si imaginární facku číslo dva).

Hlavou kroutím ze strany na stranu, občas se přistihnu, že si i stoupnu na špičky, abych viděla přes davy lidí, které kolem mě proudí směr Karlův most. Odkud asi přijde a kam asi půjdeme? Už ho vidím. Usmívá se a nese mi obrovskou kytku. To mě lehce obměkčí, ale ne na dlouho – rázem mu připomínám, že kytka je sice krásná, ale že teda nechápu, proč mi ji dává, když nic nemám (do třetice všeho dobrého – FACKA).

Martin se nepřestává usmívat a já bych mu nejraději vlepila pusu za to, jak se statečně drží a pomíjí moje manýry. S klidným hlasem, ale rázným krokem, mě vede směr gymnázium Malostranská, na kterém studoval. Když procházíme chodbou napadá mě, že nám možná zaplatil rychlokurz španělštiny, abychom se na té Kubě, kam jedeme za týden, neztratili. (Good job Sandro, tvoje představivost nezná meze).

ON:

Musím pro Sany až na náměstí. Hlavně aby nic netušila! Sázím totiž na moment překvapení, aby neměla čas si to moc rozmýšlet ????.

Nacházím ji mezi davem turistů a netváří se dvakrát svátečně. Přesto je ale krásná. Okamžitě mě konfrontuje, co že to tedy jdeme dělat, když je konečně tady. Taky nechápe, proč jí dávám kytku, když údajně vím, že to na veřejnosti nesnáší. Snažím se jí proto pozitivně naladit, protože hlavní obavy mám, jestli jí donutím, aby se mnou šla do školy. Naštěstí po ujištění, že tam na nás nikdo nečeká, bez dalšího přemlouvání jde dovnitř se mnou.

TERASA

ONA:

Stojíme ve výtahu. Pan vrátný mačká 4 patro a prohlásí, že terasa se mi bude líbit, že to je nádhera. Martin bledne. Prozradil jeho překvapení. Aha, tak kurz to nebude.

Otevíráme dveře na terasu a mně se otevírá pohled na moje milované město – Prahu. A mám ji tu jak na dlani. Po pravé straně se tyčí Pražský hrad. Čelem je honosný Chrám sv. Mikuláše a po levé straně mám výhled na staré město. WOW. Martin mě dostal – miluju totiž Prahu a naprosto zbožňuju výhledy. Mám pocit, že v Praze není vyhlídka, na které bych nebyla. Pak se mi stočí oči k šampaňskému, které je položené na okvětních lístcích růže. Sakra, to je romantika. Poprvé mi jde na mysl myšlenka, že třeba tohle bude ten den.

ON:

Jdeme k výtahu a pán z knihovny na nás volá, ať počkáme. Že jede také do čtvrtého. Proč??
Výtahem tedy cestujeme společně a pán se rozhodne, že probourá ticho. A s úsměvem říká, že se nám terasa bude líbit. První překvapení tedy nečekaně padá a já skrytě doufám, že ji stejně na ten výhled žádná poznámka nemůže připravit.

Vejdeme na terasu a Sany vypadá, že ji ten pohled příjemně překvapil. Přesto říká: „A to se tady teď mám jako fotit?“ Nejistě odpovídám, že ano. Bohužel je více světla, než jsem si představoval. Kéž by si ten západ pospíšil. A jak jen se přirozeně dostat k té žádosti?

ZAVŘI OČI

ONA:

Martin mi dá pusu a prohlásí, že má pro mě ještě jedno překvapení. Zavírám oči, ale cítím, jak moc se chtějí otevřít a nakouknout, co se chystá. Já prostě vážně nejsem typ na překvapení. Najednou začne hrát z repráčků hudba. Otevírám oči a po chvilce ji poznávám. Je to písnička, kterou mi Martin složil před 8 lety. Na úplném začátku našeho vztahu. Je vlastně o tom, jak se do mě zamiloval na první pohled a o tom, jak jsme se dali v Harrachově, kde jsme byli na Silvestra 2009, dohromady. No to je konec. To už se mi samozřejmě začnou po tváři koulet slzy. Poslouchám příběh našeho seznámení, koukám na osvětlený Hrad a tiše si brečím. Třeba si Martin nevšimne. Asi si všimnul, protože mě objímá a dává pusy do vlasů.

Najednou přijde mezihra po refrénu a Martin mi do toho začne vyznávat lásku. Musím se hodně soustředit na to, co říká. Jsem naměkko. Najednou klečí. Panebože, on klečí! A je to tady. Ono se to děje. V hlavě mám prázdno a emoce tančí hulahula.

Slyším, jak můj hlas odpovídá ano a něco jako já tě zabiju. Haha, no jo, jsem romantik. Zbytek písničky se střídavě směju, brečím a smrkám.

ON:

Ještěže mám připravenou písničku. Zastavím tedy Sany, která nekoordinovaně chodí po terase, s tím, že mám ještě jedno překvapení. Musí však zavřít oči, aby neviděla, že do repráčků zapojuji telefon. Zapínám hudbu a najednou mi dochází další slabina scénáře – snad mi nikdo těch pět minut nezavolá!

Sany poslouchá a okamžitě písničku poznává. Usměje se, dá mi pusu a pak hlavu schová do kabátu. Doufám, že je to spíše dobré znamení. Raději ji obejmu, ať na to není sama.
Když doposloucháme refrén, přijde můj čas. Nervozita je pryč a já zvědavý na odpověď začnu rekapitulovat ty naše roky a končím je otázkou: „Vezmeš si mě?“.

Naštěstí si Sany nepotrpí na drama a okamžitě s úsměvem na tváři říká, že ANO. Takže se mi to povedlo – od teď jsem zasnoubený.

SLAVÍME

ONA

Otevíráme šampaňské a já se konečně dozvídám celý ten příběh o měsících plánování. O pronájmu nahrávacího studia, shánění hudebníků a zpěváků. Poslouchám o dnech, kdy si bral v práci dovolenou, aby mohl pracovat na písničce. Zase se dojmu. Vlastně v následujícím týdnu se dojímám pořád.

Šampaňské je pryč a my jdeme prý slavit dál. Rezervaci máme do restaurace Cihelna a já jsem zase unešená výhledem. Tentokrát na Vltavu. Vlastně si skoro ani nevzpomínám, co jsme jedli. Hlava byla plná úplně něčeho jiného. Koukám na Martina a jsem zase ta malá zamilovaná jako když mi bylo 18 a my ten náš příběh teprve začínali.
Večer končil v baru na Kampě, kde jsem hrdinsky objednala panáky, které jsem nakonec z hecu i všechny vypila..

STŘIH.

Sedím v tramvaji, poslouchám SVOJÍ písničku a prohlížím si prstýnek, který si trůní na mém prsteníčku. Tak já se budu vdávat. Z radosti mě nevytrhne ani fakt, že mám opici jako blázen a že si vzpomenu, že jsem tu krásnou kytku zapomněla včera v baru.

Před prací schovávám prstýnek do kapsy a jdu si to naše velké tajemství nechat ještě chvíli pro sebe.

ON

Je čas to společně oslavit. Konečně otevírám šampaňské a společně si povídáme o tom, jak jsem vše chystal a plánujeme společnou budoucnost.
Naštěstí, dříve než začneme mít omrzliny, musíme vyrazit do restaurace na večeři.

STŘIH

Sedím v tramvaji a přemýšlím nad těmi společně strávenými roky. Kolikrát jsme si pomohli, co jsme spolu prožili za krásné chvíle a co nás vše může ještě čekat. Hlavně však přemýšlím nad tím, jak jí přemluvit říct ano ještě jednou, tentokrát před svědky…

Recommended articles

Error: Access Token is not valid or has expired. Feed will not update.
This error message is only visible to WordPress admins

There's an issue with the Instagram Access Token that you are using. Please obtain a new Access Token on the plugin's Settings page.
If you continue to have an issue with your Access Token then please see this FAQ for more information.

#Instagram
#madeinprague