I’m a 90’s Kid! A ty?

Sandra, Duben 29, 2018

Měla jsem nádherné dětství. A ráda na něj vzpomínám. Občas v životě nastane nějaká chvíle, která mi někde tam vzadu v hlavě to moje dětství vyčaruje. Jako když jdu chodbou a ucítím vůni polévky jak ze školní jídelny. Dřív bych se spíš ušklíbla, teď se usmívám. Nebo ten pocit, když si jdu koupit zmrzlinu a oni mají Calippo. Ten pocit, když v rádiu začne hrát Medvídek od Lucie a já si konečně uvědomím, že to není písnička pro děti, i když jsem ji jako malá tak milovala. V tu chvíli jsem zase ta malá holka s tlustýma brýlema, pihama a vyšisovanýma blonďatýma vlasama, která nosí až moc barevné oblečení.

O Velikonocích mi došlo, že ty naše děti budou možná ochuzený o hrozně fajn věci, pokud se nepostaráme o to, aby měly stejné možnosti. Jasně, asi jim nezajistím jahodové Calippo, které musíte 10 minut zahřívat rukama než se ten rampouch konečně uvolí a vy si můžete líznout. Asi už nebude tak trendy jíst jedlý papír a kouřit žvýkačkové cigarety. Bohužel zjišťuji, že už ani moje oblíbené lízátko, kterému jsem říkala PRDEL na prodejnách není (a nedělejte, že ho neznáte. Fotku přidávám)

Už jim asi neukážu kouzlo Nintenda a nebudou si půjčovat kazety s kamarády. Už se jim asi ani nestane, že o jejich oblíbenou hru s králíčkem příjdou, protože se jejich kamarád i s hrou přestěhuje na druhý konec ČR. Asi nebudou prahnout ani po Tamagočim, které je po týdnu přestane bavit a skončí to tím, že malého dinosaura bude vychovávat jeden z rodičů do doby, než se vybije baterka.

O co se ale můžu a taky chci postarat je to, že zažijí tradice. Chci s nimi na Vánoce lít olovo, krájet jablíčko. Na prvního Máje jít na procházku a hledat třešeň a na Velikonce barvit vajíčka, péct beránka (do té doby se ho naučím, vážně), plést pomlázku (to se zase naučí Martin) a jít na vesnici koledovat.

Chci je naučit hrát katetní hry jako černý petr, záchod (kdo si pamatuje?), kanastu, autobus a ostatní. Budeme hrát Človeče nezlob se, hledat dvojice v Pexesu a až budou mít podnikatelského ducha, vytáhnu Dostihy.

Chci, aby měly možnost lítat od rána do večera venku někde na čerstvém vzduchu, stavět bunkry, krást kukuřici z pole (i když se to nemá) a následně si ji udělat s máslem a solí. Chci, aby stavěly bungry v roští a následně domů přišly s hlínou za nehty, bahnem na tváři a roztrhanými kalhoty (tohle si přečtu, až jim budu hubovat, že jsou zase jako prase).

Protože to všechno bude znamenat, že měli pořádný dětství. Protože já tohle všechno zažila a řeknu vám, byla to naprostá paráda!


A za to děkuju vám, rodičové, že jste mě tohle všechno naučili, nechali dělat a že jste chtěli, aby to dětství stálo za to!

Vaše malá/velká S.

Otázka na vás – na co z toho vašeho dětství nejvíc vzponáte vy?

 

 

 

 

Recommended articles

#Instagram
#madeinprague